Těmito věcmi si auto ničíte, aniž o tom víte.

Mnozí lidé sice dokážou vozidlo řídit obstojně ve smyslu dodržování dopravních předpisů, předvídání a eliminace chyb, ovšem současně si při řízení počínají mnohdy tak, že auto vlastně nevědomky poškozují. A to bohužel mnohdy i v případě, že postupují v souladu s návodem k obsluze vozidla. Jak si tedy u moderního auta počínat, abychom jej co možná nejméně ničili?

Stop-start systém – Vypněte jej před každou jízdou!

Systém stop-start, který po zastavení vozidla samočinně zhasne motor a následně jej těsně před rozjetím znovu nastartuje, má dnes celá řada automobilů. Výrobci si tímto pomáhají k vykázání nižších hodnot emisí oxidů dusíku a tedy i spotřeby paliva. V dosavadním normovaném měřícím cyklu NEDC to skutečně mohlo něco přinášet. Jenže laboratorní podmínky jsou věc jedna a praktické používání auta záležitost jiná.

V praxi obyčejně s aktivovaným stop-startu nic neušetříte, současně však jeho používáním zkracujete život některým komponentům svého auta. Pokud jste alespoň trochu technicky orientovaní jedinci, musí vám být jasné, že neustálé zhasínání a opětovné spouštění motoru pro něj asi nebude nic dobrého. Všude se dočtete, že byste měli po jízdě, zejména v režimu zatížení motoru, nechat motor před jeho vypnutím běžet alespoň několik sekund (někdy spíše desítek sekund) na volnoběh, aby se snížila teplota turbodmychadla, přesněji jeho ložiskového uzlu. Problém je, že u naprosté většiny moderních aut se motor samočinně vypne i v případě, že jste před tím jeli třeba po dálnici vysokou rychlostí. A tedy motor pracoval v režimu vyššího zatížení. Jde o typický případ, třeba když sjedete z dálnice na pumpu. Jakmile zastavíte u stojanu, motor se sám ihned vypne. V tu chvíli však vzrůstá teplota ložiskového uzlu, což turbodmychadlu samozřejmě neprospívá.

A to nemluvíme o dalších negativních okolnostech, spojených s činností stop-startu. U automobilů s manuální převodovkou dochází po sešlápnutí pedálu spojky znovu k nastartování motoru, což ovšem vede ke zvýšení tlaku na axiální ložiska klikového hřídele. Při každém spouštění motoru také řídicí jednotka nastaví mírně bohatší směs, což také není dobré. Třeba z důvodu naředění oleje benzínem. A takto bychom mohli pokračovat. Proto doporučujeme vypínat stop-start systém před každou jízdou.

Parkovací brzda – Při stání v kopci ji vždy použijte!

Řada dnešních aut používá elektromechanicky ovládanou parkovací brzdu. U některých vozů se aktivuje samočinně po každém zastavení vozidla a vypnutí motoru. U jiných tak musíte učinit sami příslušným ovladačem. Zejména levnější auta ale stále využívají mechanicky ovládanou parkovací brzdu.

Kdy tedy parkovací brzdu používat? V podstatě vždy, když vozidlo odstavíte v klesání. Mnozí však i v takovém případě pouze zařadí jedničku či zpátečku s vědomím, že komprese motoru vozidlo ve svahu přes velký převod udrží. Ano, ve většině případů tomu tak skutečně být může.

Motory dnešních aut často používají pro pohon rozvodů řetěz. Při stání vozidla ve svahu, pokud není zajištěno parkovací brzdou, dochází mimo jiné ke zvýšenému namáhání řetězu rozvodů. V extrému, zejména u motorů, kde jsou rozvody považované za choulostivé (například některé čtyřválce VW TSI a dále PSA 1.4 a 1.6 VTi a 1.6 THP), hrozí výrazné zkrácení životnosti rozvodů. Co si pod tím představit? Řetěz se předčasně vytahá, čehož prvotním projevem je rozsvícení kontrolky elektroniky motoru. Výsledkem je přechod elektroniky agregátu do nouzového režimu, v extrému může dojít i k poškození motoru, pokud řetěz na své rozetě přeskočí.

Nepoužívání parkovací brzdy při stání vozidla v kopci ale může znamenat i jiné problémy. Třeba se více namáhá dvouhmotový setrvačník. A ten je – pokud přijde čas na jeho výměnu, docela drahý, klidně přes 20.000 korun (podle modelu vozu a jeho motoru).

Nevypínejte klimatizaci – I když zrovna neochlazujete kabinu!

Klimatizaci lidé používají za účelem snížení teploty v kabině vozidla. V případě, že to není potřeba, mnozí klimatizaci vypínají. Smyslem je nespotřebovávat si chladivo klimatizace a dále snížit spotřebu paliva, nemluvě o výkonu motoru, který bývá s připojeným pohonem kompresoru snížený.

Zcela vypnout kompresor klimatizace je ale možné pouze u systémů, které používají elektromagnetickou spojku, jež jednoduše odpojí pohon příslušenství od kompresoru. Některá moderní auta používají kompresor klimatizace s proměnným výkonem, kdy se mění tlak chladicího média v systému. U těchto kompresorů nelze odpojit jejich pohon. Kompresor se tak točí stále i v případě, že je klimatizace vypnutá.

Tady je důležité si uvědomit, že klimatizace sice slouží primárně k ochlazování vyhřáté kabiny, avšak současně má funkci vysoušení vzduchu. V dešti se vám tak nemlží čelní sklo. Také jde o to, že pokud je klimatizace zapnutá, dostává se do jejího oběhu spolu s chladivem také strojní olej, který je nezbytný pro mazání a tudíž dlouhou životnost kompresoru. Kdo klimatizaci vůbec nepoužívá, tomu se kompresor jednoho dne zadře.

Neignorujte nové kontrolky – Může se to prodražit!

Moderní auta sice mnohdy postrádají třeba teploměr chladicí kapaliny, avšak z hlediska funkčnosti mají poměrně citlivou vlastní diagnostiku. Bohužel v mnoha případech se ignorování svítící kontrolky může řidiči vozidla krutě vymstít.

Například zanesení částicového filtru. Pokud řidič ignoruje výzvu vozidla k navození režimu, který umožní vypálení filtru (jízda ustálenou rychlostí po určitou dobu), hrozí postupem doby jeho další zanesení, od něhož vám může pomoci už jen servis, který s pomocí diagnostiky dokáže iniciovat vypálení částicového filtru.

Podobné je to s kapalinou AdBlue v případě, že je motor vybaven technologií SCR. Při rozsvícení kontrolky má řidič k dispozici obvykle ještě 1000 km, než motor zůstane při spouštění němý. Problém je, že u některých aut může dojezd se zbývající zásobou močoviny AdBlue klesat skokově. Příkladem je například Mazda CX-7 2.2 MZR-CD. A to se pak nestačíte divit, že ještě včera displej ukazoval 750 km, a dnes je tam najednou čtyři sta, přitom jste mezi tím ujeli sotva pár desítek kilometrů.

Neopírejte si nohu o spojkový pedál – Velmi rychle ji zničíte!

I v autoškole se učí, že po přeřazení a uvolnění pedálu spojky si máte levou nohu odložit vedle pedálu. Jsou však řidiči, kteří si to chtějí jakoby usnadnit a po přeřazení si nechávají nohu opřenou o spojkový pedál. Takoví řidiči si v hantýrce automechaniků takzvaně „vozí nohu“. Sice pedál spojky nesešlapují, avšak zejména u hydraulicky ovládané spojky stačí pouze malá síla k tomu, aby se v systému ovládání spojky vytvořil tlak kapaliny, který lamelu odtahuje od přítlačného kotouče štítu setrvačníku motoru.

V praxi tak dochází jakoby k mírnému záběru spojky, při němž se samozřejmě opotřebovává. Problém je, že se nemusí opotřebit pouze obložení třecího kotouče, takzvané lamely, ale současně může dojít vinou teploty k vyhřátí štítu setrvačníku a přítlačného kotouče. Ve výsledku se může dosedací plocha v setrvačníku a přítlačném kotouči lehce zvlnit. Zatímco přítlačný kotouč se obvykle mění se spojkou (je součástí spojkové sady), setrvačník, zejména pokud se jedná o klasický pevný, se měnit nemusí. Pokud je však jeho štít vyhřátý, tak jej musíte vyměnit také.