HISTORIE VÝROBY AUTOSKEL

Historie výroby autoskel sahá již k prvním výrobcům automobilů, kdy se používalo běžné sklo. V letech 1900 – 1912 byla první plochá čelní skla zasazována do dřevěného rámu. K první změně došlo v roce 1912 kdy společnost Pilkington Automotive začala vyrábět nově vynalezené vrstvené sklo. U těchto skel byla mezi dvěma skly použita vrstva acetylcelulózy. V letech 1918 – 1930 byla čelní skla svisle a vodorovně rozdělena s horními tabulkami upevněnými v závěsech a nezávisle nastavitelná. Používalo se jich nejvíce u velkých uzavřených vozidel. V letech 1925 – 1955 byla čelní skla zasazována do kovového rámu. Používala se svislá nebo mírně skloněná jednodílná plochá čelní skla. V roce 1948 byla vylepšena vrstva z polyvinylu. Vysoce odolná mezivrstva proti průrazu byla poprve použita v šedesátých letech a byla z PVB. Předchůdcem zaobleného čelního skla bylo čelní sklo dvoudílné, ploché, tvaru V a používalo se v letech 1948 – 1953. V roce 1953 se objevuje první jednoduché jednodílné zaoblené čelní sklo. Od roku 1971 začíná výroba složitějších vrstvených čelních skel se stínícím pruhem a sítotiskově naneseným zatemňovacím pruhem. Kombinovaně prohnuté čelní sklo se začalo vyrábět v roce 1988, které plynule splývalo s obrysy karoserie. Od roku 2002 se používají složitější čelní skla, která mají vysoké příčné zakřivení a jsou integrální součástí designu moderních automobilů. Lze tato čelní skla obohatit elektrickými topnými prvky, automatickými dešťovými a světelnými snímači, či kovovou vrstvou odrážející teplo.